Lékaři bez hranic
Před lékaři mizí v jeskyních, aby nebyli terčem útoků

Za poslední rok Lékaři bez hranic zaznamenali stovku útoků na své mise, i když jsou přísně neutrální. Organizace lékařů dobrovolně pomáhajících v zemích trpících válkou nebo chudobou varují, že kvůli strachu se pomoc nedostane těm nejpotřebnějším.

"Intenzita útoků na naše zdravotnická zařízení v posledních měsících stoupla nebývalou měrou. V Sýrii je znám případ, kdy lidé protestovali proti otevření nemocnice z obavy, že se stane terčem útoku. V Jemenu se obyvatelé schovávají v jeskyních a bojí se se vyhledat ošetření v nemocnici ze stejného důvodu," říká šéf české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber. K útoku dochází navzdory tomu, že nemocnice chrání neutralita potvrzená mezinárodním humanitárním právem a Ženevskými úmluvami. Striktně platí pravidlo, že v jejich nemocnicích nikdo nesmí mít zbraně, ani ochranka, ani pacienti. "Nezajímá nás, jestli zraněný je bojovník a za jakou stranu. Vstupem do nemocnice se z něj stává pacient," prohlašuje Gruber.

O útocích na nemocnice jednala Rada bezpečnosti OSN a jednomyslně schválila rezoluci vyzývající účastníky konfliktů k ochraně zdravotnického personálu a zdravotnických zařízení před útoky a násilnostmi. Rada o rezoluci hlasovala v době, kdy ze Sýrie přicházejí zprávy o útocích na nemocnice a o úmrtí zdravotníků. Text navrhly Nový Zéland, Španělsko, Egypt, Japonsko a Uruguay.

Podle Grubera poslání Lékařů bet hranic není jen bezprostřední zdravotnická pomoc nemocným lidem na misích, ale i v edukaci místních lékařů a obyvatel a v neposlední řadě lékaři přinášejí svědectví o utrpení a podmínkách v zemích, kde působí.

V těchto dnech v Praze na náměstí Míru Lékaři bez hranic prezentují, jak to na misích vypadá. Návštěvníci si mohou prohlédnout vybavení, které na misích pomáhají chránit zdraví a život. Na několika stanovištích věnovaných postupně psychologické pomoci, infekčním chorobám, poskytování lékařské péče, chirurgii nebo například úpravě pitné vody, si návštěvníci mohou prohlédnout zařízení, zkusit si vyšetřit srdce a vyslechnout od zkušených účastníků misí, jak pomoc v postižených oblastech probíhá a co na výjezdech prožívali.

"Ukážeme, že život lze zachránit i s minimálním vybavením. Během čtvrthodinky zjistíme, zda má malárii a za tři dny ji dovedeme vyléčit, stačí na to desinfekce, test, jehla a léky. |Jednoduché, ale bez toho pacient může zemřít," přibližuje realitu misí Jitka Kosíková, která byla dvakrát v Afghánistánu, v Bangladéši a Jižním Súdánu. Expozice eboly a infekčních chorob ukazuje, jak pomoci v boji s nakažlivými nemocemi a zároveň ochránit personál. Expozici dominuje figurína oblečená v ochranném obleku.

"Představte si, že v Sieře Leone je 35 až 40 stupňů a lékař to musí mít na sobě, za patnáct minut jste mokří a máte zamlžené brýle a je vám strašné vedro," vypráví Reena Sattar, která se účastnila misí v rovníkové Africe na pomoc s epidemií eboly. Lékaři se střídali po hodinách, aby se navzájem nenakazili, byl zaveden zákaz jakéhokoliv dotyku. "Naštěstí pomáhali ti, kteří ebolu přežili a mohli se mezi nemocnými pohybovat volně, protože už byli imunní. Pomáhalo to hodně při péči o nakažené děti, kterým zemřeli rodiče a postrádali lidský kontakt," dodává lékařka.

Působivý je i úsporně zařízený chirurgický stan, kde dokáží operovat téměř vše od operace mozku po císařský řez. "Přes jednoduché vybavení je péče vysoce profesionální a hygiena je stejně přísná jako v nemocnici v Praze. Podle statistik jsou tyto nemocnice stejně úspěšné jako třeba Motol," říká chirurg Tomáš Šebek, účastník misí na Haiti a Afghánistánu.

"Jsem ráda, že jediným místem v Praze, které si Lékaři bez hranic vybrali, je naše náměstí Míru v naší městské části, kde je možné polní nemocnici navštívit až do 13. května. Vřele doporučuji navštívit," zve na výstavu i starostka Prahy 2 Jana Černochová, která akci zaštítila.