Frontman Elánu
Málo peněz, jedna žena. Jožo Ráž o bohatství a magii
25.10.2014 11:11 Rozhovor
Kamkoli Elán přijede, má vyprodáno. Na výsluní se drží už třicet let. Úspěch kapely stojí především na jednom muži: frontmanovi Jožo Rážovi. Ten před patnácti lety přežil svou smrt, dal se na buddhismus. "V tomto životě se hodlám dopracovat ke svatosti," říká v naději, že se sem už nebude muset vrátit.
Když jsme se viděli naposledy, vyhrožoval jsi mi, že mi rozbiješ hubu za něco, co jsem v té době napsal o Elánu. Dost mě to tehdy překvapilo. Agresivita je tvůj normální způsob vyřizování sporů?
Myslím si, že agrese ve mně není. Když nemusím, neperu se. Pral jsem se třikrát v životě, to tekla krev. Když mi někdo ubližuje, upozorním ho, aby přestal. Když pokračuje, zopakuju to s tím, že jinak ho zabiju. Když nepřestane ani pak, zabiju ho. Vidím, že ty jsi s tím zřejmě přestal.
Zvláštní způsob řešení problémů u vystudovaného psychologa...
Nejsem příznivec silových řešení. Jsem normální pragmatický člověk. Slušný, skromný a nenápadný. I když to mi nikdo nevěří. Věci se mají řešit konstruktivně, jednáním.
Na stránky bulváru proniklo, že máš doma zbraň. Slušný člověk se ozbrojuje?
Ano, i slušný člověk. Jak říkají Američané: lepší je zbraň mít a nepotřebovat ji, než ji nemít a potřebovat.
Jak jsi na tom s numerologií? Věříš na šťastná a nešťastná čísla?
Odpovím ti oklikou: už Aristotelés řekl, že strašidla, čarodějnice, duchové a podobné věci existují, ale jenom pro ty, kteří na ně věří. A šťastná a nešťastná čísla, to je něco podobného.
Ptám se proto, že při letmém přehledu tvého života jsem narazil na podstatné čtyřky a devítky. Čtyřka byla na tvém počátku, roku 1954 ses narodil. Tedy pokud jako buddhista nenamítneš, že ses narodil už párkrát předtím...
Jistěže předtím už něco bylo. To mi už naznačovaly právě různé čarodějnice a věštci, se kterými jsem kdysi udržoval kontakty. Myslím si, že jsem tady byl už mnohokrát a teď jsem tady za odměnu. Odžil jsem hodně životů, hodně jsem se toho naučil a věřím, že už se sem nebudu muset vrátit. V tomto životě se hodlám dopracovat ke svatosti.
To má buddhismus tak mizerný způsob odměňování, že člověka prskne na Slovensko padesátých let?
Dívám se na život karmicky. Narodíš se, dostaneš se do nějakých problémů, které nedokážeš vyřešit jinak než sebevraždou. Takže se narodíš znovu, znovu nastane stejná situace... a opakuje se to tak dlouho, dokud ji nějak konstruktivně nevyřešíš. A tak si postupně odžíváš životy, chybuješ, až ten poslední projdeš bez fatálního omylu a máš ho za odměnu. Narodil ses ale do chmurné doby, navíc do chudé rodiny, postižené režimem... Ano, tatínek byl za první republiky společníkem v malé firmě, která vyráběla říční čluny. Za to ho následující režim označil za kapitalistu a neměl to pak snadné. Musel do výroby, ale postupně se vypracovával, až se stal zaměstnancem zahraničního obchodu a v poměrně vysoké pozici ve firmě Incheba dovezl na Slovensko první počítač. To už se, předpokládám, tři jeho děti nekoupaly postupně v jedné vaně, aby se ušetřilo... To už ne, ale když jsme byli malí, tak to tak bývalo. Těžký život to byl, máma byla hodně šetřivá. Maso jsme vídali jednou za týden, jen maličký kousek.
Dala ti taková spartánská výchova něco užitečného?
Určitě mě vybavila skromností a pokorou. Na druhou stranu, jako malý kluk jsem měl opravdu hodně rád maso, ale moc jsem si ho neužil. Tak jsem si řekl, že až budu velký a bohatý, budu jíst samé steaky. A to jsem určitou dobu i dělal. To je vcelku malé ušlápnutí z cesty pokory a skromnosti.
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 23. ŘÍJNA.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.