Úterník Lukáše Beka
Sto dní Petra Fialy. Aneb ODS v čase zapomnění
22.04.2014 13:45 Analýza
Od zvolení profesora Petra Fialy do čela ODS uplyne na konci tohoto týdne sto dní pověstného hájení. Už tedy nejspíš ví, jak to ve vedení strany chodí a v jakých kleštích se ocitl.
Mirek Topolánek někdy z jara 2003, když byl ve funkci předsedy modrých zhruba stejně dlouho jako teď Fiala, poznamenal na jednom neformálním setkání zhruba toto: Když jsem byl šokován všemi těmi kostlivci, kteří na mě z klausovské doby vypadali ze skříní hlavní kanceláře, jeden stranický matador suše konstatoval, že zatím vím sotva třetinu. Fiala podle svých vysoce postavených kolegů citovaných sobotním Právem neví o hospodaření strany zhola nic. Kolik skříní už otevřel?
Topolánek měl s vnitřnostmi politiky v době svého zvolení - na rozdíl od Fialy - už dostatek zkušeností. Mimo jiné byl předsedou klubu senátorů a tím pádem členem nejužšího stranického vedení. Měřeno volebními výsledky, byl Mirek Topolánek nejúspěšnějším šéfem ODS. I proto, že se postavil bratrstvům ve straně i mimo ni, které vznikly v době privatizačních 90. let. Pozdější skandály z časů vládnutí s Čunkovými lidovci a Bursíkovými zelenými nechme teď stranou.
Idealisté, privatizátoři a kmotři
Teď k oněm Fialovým kleštím. Po Václavu Klausovi, Mirkovi Topolánkovi a Petru Nečasovi už sázka na "novou čistší" ODS nemůže vyjít. Voličům lze nabulíkovat lecos, ale všechno má své meze. Navíc jeden člověk, i kdyby byl charismatický jako otec zakladatel, s ODS příliš nezmůže. Fiala tedy své předchůdce (pro jistotu všechny) musí hájit a zároveň se alespoň tvářit, že strana přináší něco nového, jiného, lepšího.
Dokazuje to například Fialova reakce na rapidní úbytek členské základny. "V roce 1991 začínala ODS s 18 tisíci členy, nyní jich máme znovu 18 tisíc. Na vrcholu politické moci v roce 2008 až 2009 měla ODS přes 30 tisíc členů. Zůstali ti, kteří - stejně jako v roce 1991 - nečekají od politiky primárně vlastní prospěch, ale sdílejí podobnou představu o společnosti," uvedl Fiala v MF Dnes.
Zapomíná však na dost podstatný fakt. V roce 1991 měli partajníci před sebou vidinu nástupu k moci (nezapomínejme, že Klaus byl tehdy podle drtivé většiny médií i společenských "autorit" jedinou možnou volbou). Chystaly se neobyčejné kšefty a vznikla také první generace těch, kterým dnes říkáme kmotři. Většina z nich měla vazby na tehdy vládnoucí strany. Pokud jde o současnost, má zřejmě Fiala pravdu, za velkými obchody se teď chodí do jiných stran a hlavně, ty zlaté žně z 90. let už se opakovat nebudou.
Předsedovi ODS nezbývá, než udělat z handicapu všech minulých průšvihů téma a z jejich tutlání vlastně přednost. "Přehnaná politická korektnost či zdánlivá transparentnost mají opačný efekt. Společností prostupuje nedůvěra, instituce fungují hůře, veřejné zakázky se nedají vysoutěžit, v právu a daních se nedá vyznat, pro samou byrokracii už nemůžeme věnovat dost času podnikání, učení či léčení," míní Fiala. Navázal tak (bezděky?) na nedávná slova zmiňovaného Mirka Topolánka na serveru Česká justice, kdy expremiér zadupával do země svého někdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila: "Vezl se na vlně laciného volání po protikorupčním boji. Typický politický surfař. Fakticky dělal politiku proti ODS." Pokud dostojíme Topolánkovu výrazu "hyenky" užívaného pro novináře, můžeme tuto větu dotáhnout do konce, tedy, že protikorupční politika je politika proti ODS - ODS dělá korupční politiku.
Co oči nevidí
Je samozřejmě pravda, že různé protikorupční fondy, různé celebrity ohánějící se morálkou v politice působí přinejmenším kýčovitě, že se na protikorupčním boji sveze kde kdo a hlavně ti, kteří mají sami na hlavně tuny másla. Jenže miliardy ztracené - rozkradené od 90. let jsou zatraceně reálné. Pokud šéfka kabinetu premiéra úkoluje vojenské špiony, aby sledovali její sokyni, není to normální. Není normální, když lobbisté s vazbami na politiky uvažují, jak odstranit vrchní státní zástupkyni a tak dále (viz odposlechy Romana Janouška aktuálně zveřejněné v LN).
Fialův recept na nedůvěru prostupující společností tedy tkví v tom, že se o některých věcech prostě nebude mluvit. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Ze svého pohledu má vlastně pravdu. Skutečně jen ve chvíli, kdy všichni všechno zapomenou, bude ODS tak jako na začátku politické kariéry Václava Klause opět na vrcholu a může to začít znovu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.