Amatérští meteorologové
Mrazy, bouřky, tornáda. Napínavý život podle teploměru
27.01.2015 19:00 Reportáž
Fascinují je bouřky, vánice a třeskuté mrazy. Zatímco jiní sedí kvůli mizernému počasí doma, oni s nadšením vyrážejí ven. Amatérští meteorologové a pozorovatelé počasí jsou pro mnohé za podivíny, jejich měření přitom dokáží zachraňovat životy.
Na zasněžené pláni na šumavské Horské Kvildě stojí jenom pár metrů od jedné z chalup zvláštní dřevěná budka. Každý týden k ní přichází Antonín Vojvodík. Vzápětí sahá do tašky pro zápisník a z teploměrů, které jsou v budce umístěny, pečlivě odečítá a zapisuje naměřené údaje. "Měřím zde aktuální, minimální a maximální teplotu a také vlhkost vzduchu," říká čtyřiašedesátý amatérský meteorolog.
Vojvodík klima na Šumavě zkoumá a mapuje už od roku 1975 a lákají ho hlavně mrazy. "Pro největší mráz je klíčové vyjasnění oblohy, úplné uklidnění větru a čerstvě napadlý sníh," vysvětluje muž, který na vlastní kůži zažil teplotu 37,7 stupňů Celsia pod nulou. Přidává historku o tom, jak mu ruce a nohy promrzly natolik, že nebyl schopen zaplatit jízdné za autobus. "Nastoupil jsem na Kvildě a bolestí jsem slzel. Peníze se mi podařilo uchopit až v Borových Ladách, tedy po nějakých sedmi kilometrech jízdy, kdy se mně končetin vrátilo teplo a cit."
Zůstat doma ho v takové situaci nikdy nenapadlo. Z Vimperku, kde bydlí, už nejednou vyrážel do hor nemocný a v době, kdy nevlastnil automobil, strávil v drsných klimatických podmínkách objížděním budek na běžkách klidně celý den. Několikrát mu při tom ujel i poslední autobus a čekala ho dvacetikilometrová noční štreka domů.
Měření u železné opony
Zlom v jeho kariéře amatérského meteorologa přinesl rok 1983, kdy Vojvodík vlastními měřeními prokázal, že na Šumavě bylo v létě víc mrazivých dní než na Lomnickém štítu, který byl tehdy považován za nejchladnější místo Československa.
Článek s názvem Malý šumavský zázrak tehdy publikoval v odborném měsíčníku hydrometeorologického ústavu a profesionálové jej pomalu začali brát vážně. Namítali ale, že jde o lokální záležitost, která nemá plošný význam. To začal Vojvodík vyvracet spolu s dalším nadšencem Josefem Jindrou z Prahy, který jej kontaktoval právě na základě zmíněného článku. Na Šumavě postupně postavili celkem třináct meteorologických stanic.
Lásku k nim nesebral Vojvodíkovi ani nekompromisní komunistický režim. "Teploměry a budky se mi podařilo dostat i za dráty předsunuté železné oponě, kam byl normálně vstup nemožný. Domluvil jsem se třeba s hajným, který do pásma mohl. Ten mi naměřené hodnoty zapisoval a posílal do Vimperka."
Lovci bouřek a tornád
Podobných nadšenců, jako je Vojvodík, je přitom v Česku spousta. Někteří se specializují třeba na sledování bouřek nebo mapování tornád, která se v tuzemsku čas od času rovněž vyskytují.
"Stormspotteři na bouřku pasivně čekají, stormchaseři ji aktivně vyhledávají a pronásledují," přibližuje na první pohled celkem nebezpečné hobby Tomáš Prouza, předseda Amatérské meteorologické společnosti.
Tato organizace spolupracuje i s Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMÚ). Profesionální meteorologové od ní přebírají třeba dokumentaci k některým neobvyklým klimatickým jevům, společně pak oba subjekty připravují bouřkový seminář.
"Jejich poznatky pro nás mají vysokou hodnotu. Ti lidé jsou odborně zdatní, a když třeba nafotí a zdokumentují bouřku nebo jiný zajímavý jev, je to pro nás velmi přínosné. Síť našich stanic je totiž omezená a každou takovou situaci logicky zmapovat nezvládáme," vysvětluje Petr Dvořák z ČHMÚ.
Velkým přínosem práce dobrovolných pozorovatelů počasí a amatérských meteorologů pak mohou být třeba jimi naměřené údaje o srážkách. Na jejich základě lze třeba předpovídat i výskyt a rozsah povodní.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.